Shadow 1/2

12. prosince 2015 v 21:32 | Woo_Yong_Ki |  [One Shots] Yaoi
Hi Guys! ^^ Jsem tu opět ^^ a s povídkou ^^ je to opět OneShot...no..TwoShot ^^ :D hrozně moc doufám, že vám to bude aspoň trochu líbit *3* ^^ je už dopsaný, takže druhou část přidám zítra ^^ za případné gramatické chyby se omlouvám *3* ^^' A..také vás chci varovat, že je trochu smutný. *3*

|Cover by Karin_Kim55|



FANDOM: U-KISS
COUPLE: ElSeop
ŽÁNR: Smrt, Romantika, Fantasy
VAROVÁNÍ: Hm...nemyslím si..jen, že je to smutné *3*
VĚNOVÁNÍ: Komu se to bude líbit xD

Pokojem univerzitní koleje se ozve zaklepání na dveře. Nejstarší z přítomných čtyř studentů otevře dveře.
''June. Copak by jsi rád?'' mile se usmál na prváka ve dveřích.
''Je tu Kiseop?'' zeptá se Jun trochu potichu.
''Ne, není tu. Co mu potřebuješ?'' Jun vešel do pokoje, kde jejich skupinka právě hrála karty.
''Jemu nic..ale vám.'' usmál se. SooHyun zavřel dveře a udiveně se na něj podíval.
''A co by jsi od nás potřeboval?'' zeptal se Hoon, který první zvedl hlavu od karet. Jun si sedl na židli u stolku, aby jejich hře na posteli nepřekážel.
''No..vím, že má Kiseop narozeniny v lednu, stejně jako já a napadlo mě, udělat mu oslavu.'' jeho milý úsměv se ještě rozšířil, zatímco úsměvy ostatních zmizely. Všichni odložili karty a otočili se směrem k němu.
''Víš June..'' začal po chvíli ticha Jaeseop. ''..My..Kiseopovo narozeniny neslavíme..''
''Neslavíte? Proč? Vždyt je to..váš kamarád ne?'' podivil se Jun. Ještě neviděl, že by kamarádi neslavili něčí narozeniny.
''To ano..to je..!'' přidal se Kevin. ''Ale on o oslavu narozenin..prostě nestojí.''
''UH?!'' Jun byl o pět let mladší než oni a moc to nechápal. Bylo mu čerstvě dvacet a oslavu narozenin bral za samozřejmost.
''No..jsi v podstatě část naší skupinky..tak by jsi to měl vědět.'' ozval se opět SooHyun, který se opíral o rám dveří. ''Když nám bylo dvacet jako tobě, měl Kiseop přítele, kterého hluboce miloval. Jednou..bylo to na Kiseopovo narozeniny, připravovali jsme mu oslavu, jako každý rok a Eli, jeho přítel ho měl přivést až bude vše hotové. Uplynuly dvě hodiny a kluci stále nikde nebyli a potom nám zazvonil telefon. Policie nám řekla, že kluci měli autonehodu, Kiseopovi se nic nestalo, byl v pořádku, ale Eli...byl na místě mrtvý.'' Jun se vyděsil. ''Kiseop se nikdy nepřenesl přes Eliovu ztrátu, nikdy už nebyl tak veselý jako dřív.'' Jun se na chvíli zarazil a přemýšlel, jestli se chce opravdu zeptat.
''A jak...Kiseop tráví své narozeniny?'' zeptal se pomalu.
''Na hřbitově. U Elie. Tak jako kterýkoli jiný den.'' odpověděl Kevin bez přemýšlení.
''Každý den?'' podivil se mladík.
''Ano..každý den, už pět let. Chodí tam za ním, povídá si s ním, nosí mu květiny. Nikdy na něj nedokáže zapomenout.''
''To je..smutné..'' pronesl Jun.
''Ano..život není vždy krásný. A pro Kiseopa jeho život zcela zčernal.'' ozval se Jaeseop. Jun se raději na nic už neptal odešel na svou kolej. Ale ani starší kluci neměli chuť se vrátit do svých karet.
''Měl pravdu..'' začal Hoon. ''..je to smutné...tohle si kluci nezasloužili.'' z ničeho nic všichni zmlkli, jakoby o Eliovi vůbec nemluvili. Do pokoje přišel Kiseop s velkým pugétem růží. Vzal si na své posteli bundu...
''Budu od vás pozdravovat Elie..'' ...a odešel. Šel pěšky, pomalu mírným deštěm smíšeným s lednovým chladem, směrem k hřbitovu na konci čtvrtě. Pomalu procházel mezi náhrobními kameny, až přišel k mramorovému kameni se zlatým nápisem:
'Elison Kim
Anděl, který si nezasloužil umřít.
1991-2011'
V jeho očích se objevily slzy. Tolik mu chyběl. Tolik by si přál aby byl znovu s ním, aby ho obejmul, políbil, znovu řekl tu krásnou větu.
''Miluji tě..!'' opakoval stále. Tolik toužil znovu slyšel Eliův hrubý hlas říct tato dvě slova. Seděl u Elie hodiny, ztratil pojem o čase, nebyl pro něj důležitý. Jediné co pro něj v tu chvíli existovalo byl ten zlatý nápis a vzpomínky na muže, kterého tolik miloval. Už se začínalo stmívat, když Kiseop usoudil, že je čas jít zpět. Rozloučil se se svou láskou a odcházel. Byl u hlavní brány hřbitova, když v tom ho něco zarazilo.
''Kiseopie~'' kolem Kiseopa se prohnal slabý vítr, který jakoby Eliovím hlasem říkal jeho jméno. Kiseop si nejdříve myslel, že se mu to zdálo a chtěl jít dále, když v tom se jeho jméno ozvalo ve větru znovu.
''Seopie~.'' prudce se otočil. Rozhlédl se po hřbitově, ale nic neobvyklého neviděl..když v tom...si všiml černovlasé mužské postavy, oblečené v černé košili a kalhotech, stojící k němu zády u Eliova hrobu. Kiseop ho tam nikdy neviděl. Vrtalo mu hlavou kdy přišel. Byl tam snad tak dlouho jako Kiseop, že ho neviděl přicházet? A jak to, že si ho nevšiml?..jeho myšlenky rozrušil studený vítr, který se prohnal kolem něj. Kiseop se oklepal a znovu se podíval k Eliovu hrobu.
''Uh?'' vylekaně se rozhlédl kolem. Záhádný muž, jakoby zmizel..z ničeho nic..byl pryč. Kiseop se vydal, nyní již tmavou ulicí, zpět na kolej. I když ho neznámý muž vyděsil, tak měl u srdce zvláštní pocit. Najednou měl chuť se smát, jakoby byl Eli opět s ním. Jakoby..se na hřbitově díval na něj. Na svou lásku.
Od toho dne, vyděl Kiseop neznámého muže v černém u Eliova hrobu pokaždé, když od něj odcházel. Nikdy nebyl u jiného hrobu, jen u Eliova. Jednoho dne..už byl Kiseop moc zvědavý. Chtěl vědět, kdo ten muž je a proč tam tak najednou začal chodit. Opět byl večer a Kiseop odcházel od své lásky, otočil se a opět viděl muže, k němu otočenému zády, stát u Eliova hrobu. Tentokrát ale neodešel. Naopak. Vracel se k Eliovu hrobu, ve snaze zjistit totožnost neznámého. Když byl dvě řady hrobů od Eliova, neznámý se sám k němu otočil čelem, skoro jako kdyby ho slyšel přicházet. V Kiseopovi by jste se krve nedořezali. Nemohl uvěřit svým očím. On před ním opravdu stál! On sám!
''Elii...'' zašeptal do ticha. Eli, mnohem bledší než jaký byl dřív, nic neodpověděl. Mile se na něj díval a po chvíli se usmál. Do Kiseopových očí se nahrnuli slzy. Eli se na něj znovu usmál, tak jak se usmál pokaždé, když ho chtěl uklidnit. I z jeho očí pomalu stékaly slzy, které padaly na zem jako dešťové kapky.
''Eli..'' zašeptal Kiseop znovu a vztáhl k němu ruku. Eliův úsměv však zmizel a jen záporně zavrtěl hlavou. Kiseop to nechápal. Chtěl aby mu to Eli vysvětlil. Znovu se mu podíval do očí. Eli se na něj znovu usmál a poté se rozplynul ve tmě, jako stín.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 ~Leny~ ~Leny~ | Web | 12. prosince 2015 v 21:46 | Reagovat

Okay.. jsem zvědavá jak to dopadne :3

2 Karin_Kim55 Karin_Kim55 | Web | 13. prosince 2015 v 11:41 | Reagovat

Uhm.. To je tak úžasné... Ještě k tomu, když vím, jak to končí... pláču jako želva... To je tak úžasné a smutné..
Chcu další část TT.TT

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama